Je to rozbitý

Mnohokrát se o mne otírala myšlenka proč tomu tak je a jak vlastně úspěšná diagnostika funguje. V tomto mém myšlenkovém pochodu bych chtěl konečně přijít na to jak je to u mě. Jak už vám asi došlo, jisté nadání pro diagnostiku jsem u sebe objevil. Není to nic nového, měl jsem ho tak nějak vždycky a využívám ho v mnoha oblastech života. Tohoto nadání nemám nijak ohromující porci a setkal jsem se u lidí s mnohem větším talentem pro diagnostiku, nicméně i ta trocha co mám mi umožňuje docela rychle a efektivně řešit problémy a ulehčuje mi v mnoha ohledech život (tedy mám ji rád). Chtěl bych ji tedy teď využít k tomu, abych prostřednictvím ní prozkoumal samotné základy jí samotné a sestavil si seznam či postup věcí jak běžně při diagnostice docházím k cíli. Tento postup třeba využiji v méně světlých chvilkách, abych se dostal rychle ke kýženému výsledku. Pro mne nejuchopitelnějším zástupcem praktického využití umění diagnostiky je diagnostika závady na zařízení. Zařízení totiž na rozdíl od například organizmu, politického uspořádání, marketingového plánu, či myšlenkového pochodu má jakési hmatatelné a pevné hranice a jeho projevy je tedy možno zkoumat zpravidla velmi efektivně a rychle (to bude asi ta část, co se mi na zařízeních líbí :). Jak si tedy myslím že to funguje?


1) Jednoznačně na začátku každé diagnostiky podle mne musí dojít k pochopení projevů. Pokud se jedná o problém se zařízením, je to vcelku jednoduché. Zařízení nedělá to co dělat má, nebo to nedělá správně. Projevů je logicky mnoho a naším úkolem je zaměřit se na ty které mohou s problémem souviset. K tomu potřebujeme následující krok.

2) Znalost funkce a představivost, je druhým krokem k úspěšnému rozluštění záhady proč to či ono nedělá co má. Pokud si neumíme představit jak předmět naší diagnostiky funguje, nemá snad ani cenu plýtvat časem a o něco se snažit. Naše počínání se bude podobat chytání větru do klobouku. Předpokládejme ale, že znalost problematiky máme a že si dokážeme v hlavě vytvořit nějaký (i když nemusí být naprosto přesný) model toho jak objekt naší diagnostiky uvnitř funguje. U zařízení, může pomoci kouknout se na schéma, nebo do servisního manuálu.

3) Intuice, k vyhodnocení projevů je možno kromě logické analýzy a procentuálního určení pravděpodobnosti o jakou závadu se jedná dojít intuicí. Ne každý z nás má mozkovou kapacitu superpočítače a je schopen logicky dojít nejpravděpodobnější příčině. My ostatní, ať si to přiznáme nebo ne, se musíme prostě spolehnout na intuici. Pokud jsme zanalyzovali projevy a dosadili je do našeho modelu funkce zařízení začnou nám samy v hlavě naskakovat možné scénáře toho co může být špatně. Nyní je však třeba seznam kandidátů možných závad zúžit.

4) Vyloučení nepravděpodobného (nebo nemožného chcete-li). A zase jsme u projevů. Projevy jsou totiž nejen ty které nám ukazují, že něco nefunguje, ale rovněž neméně důležité, i když zpravidla ne tak výrazné ty, které nám ukazují že něco naopak funguje. Nejjednodušším příkladem budiž, že pokud nechladí lednička, ale při otevření se v ní svítí, nebudeme asi hledat problém v pojistkách. V tomto bodě je třeba postupovat systematicky a například já mám body 3 a 4 sloučené více méně v jeden. Jakmile mne napadne nějaká možná závada, hned začnu hledat projevy, které ji vylučují.

5) Mozkový trust, pokud se jedná o rozsáhlejší problém, může pomoci pokud se spojí více lidí a analyzují problém společně. Pokud například problém zasahuje více odborností, může přispět každý z členů Trustu k určení projevů ze svého oboru a tím pomoci rychleji utvořit celkový obraz.

6) Být optimista. Nakonec bych řekl, že je vždy důležité postupovat od nejjednodušších možných příčin k těm složitějším. Není nic více frustrujícího, než když rozeberete motor, aby jste pak zjistili, že podezřelé cinkání měla na svědomí jen uvolněná matka zajišťují lanko spojky (to se stalo kamarádovi .... néé mě ;).


Proč diagnostika někdy nevyjde? I k tomu má teorii.

1) Nemáme talent pro diagnostiku, schopnost představivosti, trpělivost se studováním funkce zařízení, nebo jen chuť se do toho pouštět. Pak nezbývá, než to vzdát a najmout si někoho kdo diagnostiku udělá za nás.

2) Je to rozbitý. Pokud nastane tato zvláštní fatální porucha, je zpravidla nemožné chybu odhalit a zařízení opravit. Veškeré snažení je marné, je to konec, finito, ende, kaput.

A to je asi tak všechno :/