Už na Korsice jsem byl totálně s financema na suchu. Fond na motorky byl vyčerpán a ještě jsem musel sáhnout (proti svému přesvědčení) do rodinného rozpočtu, abych se vůbec dokázal vrátit domů. Je tedy jasné, že budu muset na to nějak jinak. Na úvod malé shrnutí toho jak trh s Afrikami v Čechách funguje. Všichni víme jak je to s Afrikou, je to starý, skvělý a nesmyslně předražený motocykl. Každý kdo ho má, je rád že ho má a prodat ho nechce, takže v inzerci se válí spíše takové výkřiky, jako ''Prodám Africa Twin RD07 pěkný stav 120.000,-'' (jinými slovy, kdyby se náhodou našel nějakej magor kterej by mi dal 120 tak asi se jí teda vzdám no :). Samozřejmě není nikdo kdo by tyhle peníze za 20 let starý motocykl s najetým čtvrt milionem kilometrů dal, takže ony inzeráty si tam prostě jen tak leží. To samo o sobě by až tak ničemu nevadilo, kdyby ovšem to nemělo destruktivní vliv na uvažování těch kteří Afriku mají, a skutečně by ji chtěli z nějakého (i když pro mně nepochopitelného :) důvodu prodat. První co každý z nás udělá je, že se podíváme za kolik že se ten náš miláček ''prodává'' a najednou máme sice naprosto falešný, ale velice lákavý pocit, že bychom na ní mohli vydělat majlant a snad i tolik, že bychom si za ni koupili novou :). Přibude tedy další inzerát s fotkama Afriky a naprosto nesmyslnou cenou o který nikdo nezavadí. Tohle zjistit nedalo žádnou práci, ale jak z toho ven? Je jasné, že pokud chci Afriku koupit, musím jít po inzerátech, které na internetu už nějakou dobu leží (to tedy vlastně skoro všechny :) a zjistit, zda je to jen výkřik, nebo majitel chce skutečně Afriku prodat, no a pak je nutné majitele uvést citlivě do reality a to jak ohledně stavu jeho motocyklu (což samozřejmě předpokládá, že máte patřičné znalosti a ne jen plácáte nesmysly), tak ohledně jeho reálné prodejní ceny. Já jsem měl velké štěstí, hned první Afrika na kterou jsem se jel podívat (přesněji vrak Afriky, ale rozhodně ten model který jsem chtěl), byla zřejmě nešťastná koupě málo česky mluvícího čínského lékaře (dnes už jsou z nás přátelé) a přirozeně si s ní nevěděl rady a chtěl se jí zbavit, nebo ji vyměnit, za něco co možná nebude taková modla, ale bude se na tom dát jezdit. Bohužel také byl zasažen pocitem, že to co má je drahokam a možná za to i jako za drahokam zaplatil (to se zatím nesvěřil), nicméně byl ochoten vyjednávat. Vyjednávali jsme zhruba 14 dnů a abych to zkrátil, on má mého vymazleného Dominátora (první model 1988 ), já mám jeho Afriku a ještě jsem tedy musel přitlačit, nějaké peníze, ale už to byla částka kterou jsem dokázal sehnat. Zní to primitivně, ale primitivní to věřte mi nebylo.
Tak udělal jsem první krok k tomu abych měl Afriku, ale čeká mne jich ještě mnoho abych mohl jezdit na Africe, ale já jsem trpělivý a cílevědomý, tak to nakonec dám :). Ještě cesta na Africe domů, převážel jsem ji tedy jen asi 30km, ale i tak jsem zažil krušné chvíle. Palivové čerpadlo odešlo po 100 metrech (kontakty, klasika), vyřešil jsem odstavením čerpadla. Zatáčet nešlo vůbec, trochu se to zlepšilo když jsem nafoukal do kol nějaký ten vzduch, ale ložiska v krku takto mrtvá jsem ještě nezažil. Nebrzdilo to. Když jsem vyjel na hlavní, ozývali se z motoru zvuky, jako kdybych za sebou táhl na řetězu kolejnici (lidé se otáčeli :). Ale přežil jsem a Afrika také. I přes tu bídu nutno uznat, že na té krátké cestě jsem pochopil, proč jsou z Afriky všichni tak podělaní. I když je na šrot, pořád je to mezi motocykly aristokrat a svezení i na takto tragicky zanedbaném stroji je zvláštním duchovním zážitkem :). Prostě jak na ni sedneš a chvíli jedeš, máš najednou pocit, že bys na ní objel svět.