Pitem do města, aneb (doma to nezkoušejte :)

Je to jedna z mých prvních "delších cest", takže se chci s Vámi podělit o zážitky. Na dodělání pita nebyl čas, takže jsem jen přidrátoval CDIčko, aby za mnou nevlálo, oblíkl jsem si bundu s hnědým pruhem od bláta na zádech (blatník zatím nemám a Kovboj stejně říkal, že správní drsňáci zadní blatník nemají, protože jim při prvním wheelie upadne), integrální helmu a vyrazil jsem. Vlastně ještě nutno říct, že v pitu nebyl benzín, protože mi při poslední projížďce došel uprostřed zoraného pole asi 2km od nejbližší silnice a tlačil jsem ho hodinu domů (a pak, že ježdění na motorce není dobré na kondici). Naštěstí CH.M.B 01 měla plnou, takže jsem odpojil kohout a začal přepouštět dva litry V Poweru do petky. Jestli jste to už někdo zkoušeli tak asi víte o čem mluvím když řeknu "po 10 minutách dřepění pod motorkou hypnotizován tím malým čůrkem v tom pekelným smradu už jsem začínal vidět svět v nějakých podivných barvách, tak jsem radši přepouštění ukončil a spokojil se s 1,5 litrem".

Padinka chytala dost neochotně (asi už je jí zima), ale nakonec jsem ji rozohnil a vyrazil. Bral jsem to lesem a polem, cestou vzal pár mezí zarostlých půlmetrovou trávou, projel jedno husté křoví, hlubokou orbu, louži jako Bajkal a jiné radosti které k amatérskému motokrosu nerozlučně patří. Když jsem dojel do města, sesedl jsem a tlačil na poštu (přece nebudu jezdit vozidlem které není schváleno pro provoz na pozemních komunikacích ve městě :). Cesta na poštu v pohodě, vystál jsem hodinovou frontu a za mírného soumraku došel k zaparkovanému pitu. Chvíli jsem odolával pokušení ho natočit a odjet domů po silnici a pak jsem se opřel do řídítek a tlačil k hranici města na pole (naštěstí to není daleko).

Tlačil jsem po chodníku a po přechodech pro chodce, jak běžný spořádaný občan. Na jedné lidnatější silnici jsme uviděl proti mě policejní hlídku v autě, zrovna když jsem přecházel silnici do sídliště, abych si zkrátil cestu na pole. Nějak to ve mně vzbudilo nepříjemný pocit a tak jsem trochu zrychlil po chodníku kolem řeky a zmizel mezi paneláky. Jaké bylo moje překvapení, když mi asi po 500 metrech někdo zaklepal na rameno a když jsem se otočil uviděl jsme dva udýchané strážníky (zjevně rozhodnuté mi pomoci a ochránit mě). Fakt jim to stálo za to, aby to zamázly na krajnici a běželi za mnou někam do sídliště jen aby mě mohli legitimovat. Na otázku ukažte nám doklady jsem nějak nevěděl co říct, tak jsem se jen zeptal proč (což asi vyznělo dost blbě). Pak jsem jim vysvětloval, že to co tlačím není motorové vozidlo, které by mělo nějaké doklady, ale že se jedná o krosový motocykl určený pro provoz na krosové dráze (nevím jak moc jsem zněl věrohodně uprostřed města s integrální helmou na hlavě, v tlustých motorkářských rukavicích a s čerstvým hnědým pruhem na zádech :). Policejní hlídka se ale nakonec spokojila s občanským průkazem a začala sepisovat protokol. Jeden ze strážníku obcházel pita a prohlásil, přece to musí mít alespoň VINko, na což jsem mu popřál hodně štěstí při hledání. VINko se nenašlo, protokol byl sepsán (co v něm bylo nevím) a už mi trochu otrnulo, tak jsem se ze zvědavosti zeptal, jestli je to běžné, že zastavují lidi co tlačí motorku, na což pánové odpověděli, že se podobná nedávno ztratila a zjišťují, jestli to není ona (aha :). Na závěr jsme se zeptal strážníků, jestli bych si je nemohl u pita vyfotit, že mi to nikdo z kamarádů nebude věřit. Bohužel jednohlasně odvětili, že to v žádném případě, že by byly určitě hned na Facebooku (no, to měli recht :).

Takže se musíte spokojit pouze s rozmazanou fotkou z místa činu a já se budu těšit na další dobrodružství na drapáku.