Kovbojův ranč je v Cítově, což je naštěstí nedaleko od mého bydliště. S guferem jsem sice nepořídil, ale měl jsem možnost vidět na vlastní oči v praxi, jak to vypadá když mistr říká "Všechno co v číně vyrobí, my stačíme opravit" s dovětkem "Nějak to pomalu přestáváme stíhat". Zkrátka všude stojí čtyřkolky, kde nestojí čtyřkolky, stojí motorky, kde nestojí motorky, leží motory a to vše v různém stádiu rozpracování a přestaveb. Zkrátka ráj :). Kovboj sám je osoba velmi působivá, jeho povaha je utvářena směsí nadšení pro úpravy čínské produkce různého druhu a s tím spojeného stresu, že to všechno co mu tam stojí musí nějak dotáhnout do finále. Když chvíli pobudete v jeho přítomnosti, mužete zastihnout obě jeho tváře, které se v pravidelných intervalech střídají, podle toho kam zrovna padne jeho pohled.
Vertikální realita
První cukání na další přestavbu byly někde kolem jednoho z výletů do Mělníka ve dvou, kdy jsem začal mít pocit, že bych nějakého toho koně navíc ještě snesl. Docela mám možnosti trhu prozkoumané, i když jak by řekl Kovboj "svým naivním pohledem" a kromě nějaké šílené Daytony, nebo Takegawy za nechutnej balík prachů a samozřejmě bez startéru, už v horizontální rovině, není moc kam jít. Tudíž, jsem své uvažování přesunul směrem vertikálním. Nadšení nevydrželo dlouho. První spražení bylo hned v začátku od Jirky Supa, který mi říkal, že už zkoušel do své ZIPPky poměřit vertikální 150ku a že se do rámu nevejde. Takže jsem se s tím na chvíli smířil a nechal to být. Ovšem s narůstajícími problémy s TZH jsem toto téma znovu otevřel a zkusil si udělat vlastní "výzkum". Šel jsme na to jako vždy věděcky. Když už jsem měl stroj rozkuchaný kvůli hledání zkratu, podrobně jsme nafotil dispozice rámu s přidrženým metrem a potom v grafickém programu v měřítku vkládal do rámu výkresy a fotografie různých motorů. Nutno říci, že výsledky nebyly nijak 100% přesvědčivé, ale zdálo se mi, že 200cc lifan by se mohl vejít (s poněkud zásadnější úpravou rámu). Nutno dodat, že u Kovboje jsem při první "gufero" návštěvě jeden takový 200cc motor viděl na polici a zdál se mi nechutně obrovský.
Velkej motor od "Velkýho" chlapa
Pak přišel rychlý konec TZH a tak jsem "povzbuzen mým grafickým výzkumem" zavolal Kovbojovi a sdělil mu své rozhořčení z umírajícího motoru, moji vzrůstající nenávist ke stávajícímu TZH a požádal ho o záchranu. Když jsem k němu dorazil, překvapivě měl Kovboj hned jasno, říkal seženu ti dvoustovku ze čtyřkolky se zpátečkou a čtyřma kvaltama, a až ho tam budeš mít, tak ho předěláme na 5ti kvalt. Inu samo sebou se mi to zdálo jako pecka, jediné co mi trochu kazilo nadšení, byla počáteční investice 7000,- Kč což bylo asi tak o 7000 více než jsem zrovna měl. S metrem v ruce jsme poměřil 200cc motor v polici a za asistence ještě jednoho Kovbojova "zákazníka" který se k akci nachomýtnul jsme se usnesly, že to nebude tak jednoduché, ale že se motor do rámu vejde. Kovboj je člověk velmi akční, takže než jsem stačil říct cokoli, už jsem seděl na polochcíplé ZIPPce a šinul se (následován Kovbojem na jeho nově sestavené splašené opici, co chodí ráda po zadních :) na druhou stranu Cítova ke Kovbojově kamarádovi Radkovi. Radek je chlapík rozhodně nepřehlédnutelně robustní postavy. Bydlí v baráku s hangárem vystalném čtyřkolkama a živí se mimo jiné svářením všemožných konstrukcí (toho času schodů). Kromě toho má Radek v Cítově trať pro čtyřkolky (na které jsem zatím nebyl, takže se o ní rozepíšu později), kde podle všeho tráví většinu svého volného času.
V Radkově hangáru sedělo na polici pěkně srovnaných rovnou pět 200cc motorů povětšinou Shineray a jeden Zongshen. Zongshen mě nějak od začátku přitahoval ze všech nejvíc (dnes už vím proč) a měl navíc na sobě kus uchycovacího rámu, který by se mi určitě náramně hodil (jak se později ukázalo, tak velmi náramně). Kovboj potvrdil, že Zongshen je z dnešní pultové nabídky nejlepší volba, takže věc byla jasná. Řekl jsem nesměle Radkovi, jestli by mi ho mohl rezervovat, a ten prohlásil, že jasně ale se zálohou. Ani nemělo cenu to nějak dál rozebírat, protože bylo jasné, že i kdybych mu vyklopil obsah své peněženky, myslím, že bych ho akorát pobavil. Tudíž jsem se rozloučil s tím, že se co nejdříve (až seženu prachy) ozvu. Vlastně ještě jedna důležité věc se stala, před odchodem jsem se s Radkem domluvil, že by si vzal tu moji umírající 110ku na protiúčet a že by za ni dal 2500,-. Myslím, že oba pánové si svorně v duchu říkaly, že "toho už asi neuvidíme" a já jsem s těží natočil TZH a vyrazil domů (shánět prachy a přesvědčit manželku, že motorka potřebuje další "menší" investici).
