Laminování popraskaných kapotáží

Nejdříve jsem přečetl všemožné diskuze o opravách kapotáží, kde se všichni (zřejmě zejména ti, co se tím živí) shodují, že opravu kapotáže je třeba nechat na odborníkovi, protože při domácích opravách nemá spoj potřebnou pevnost a kapotáž při nejbližší příležitosti zase praskne. U mě je ale problém trochu jiný, protože kapotáže praskají ne proto, že by moto havarovalo, ale prostě proto, že jsou z nekvalitních materiálů a nevydrží zátěž na motocyklu s vyšší konstrukční rychlostí a vibracemi, než na jaké byly určeny. Tedy rovnou jsem vyřadil všechna (byť odborná) sváření a koupě nové kapotáže, protože by dopadla za pár měsíců stejně jako ta stávající.
Aby kapotáž obstála vyšším nárokům které jsou na ní na CH.M.B 01 kladeny, je třeba ji celkově zpěvnit a proto jsem se rozhodl o její podlaminování. V první fázi jsem podlaminoval jen poškozené části s tím, že když bude oprava fungovat uspokojivě, podlaminuji i zbytek namáhaných částí kapotáže.

Laminovací sada
Laminovací sadu jsem koupil v Bauhausu protože jsem tam zrovna byl pro malířskou barvu v době, když jsem ještě neměl o laminování nic načteno. Tedy pro podlaminování jsem použil Lamit 109 s tvrdidlem a balíček 0,5m2 skelného plátna. Pak jsem teprve začal studovat zkušeností z laminování a popravdě jsem ohledně zvolené laminovací sady poněkud znejistěl. Možná bych teď vybral nějaký pružnější laminát, ale co už ho mám tak budu dělat s ním :).

Svaření kapotáže do jednoho kusu
V první fázi bylo třeba jednotlivé části a úlomky kapotáže složit a posvařovat dohromady. Na svařování jsem použil mikropájku kterou mám k dispozici. Mikropájka bohužel nemá regulovatelnou teplotu, takže ABS (pokud to ABS vůbec je) se přepaluje a sklovatí, což likviduje jeho pevnost. V mém případě to ale nevadí, protože pevnost kapotáži ve výsledku má dát vrstva laminátu. Puzzle úlomků se mi podařilo složit tak, že z venku kromě prasklin byla kapotáž kompletní. To bylo zásadní, protože znovu lakovat by se mi to určitě nechtělo a laminovat hodlám z vnitřní strany, odkud oprava nebude vidět. Sváry jsem dělal z vnitřní strany a plast jsem promíchával opatrně, aby ho moc neubylo, protože kousky na doplňování jsem neměl a šlo hlavně o to, aby to nějak trochu drželo, než se to podlepí.

Příprava podkladu a výroba šablon
Když byla kapotáž v jednom kuse, odmastil jsem ji benzínovým čističem a hodně hrubým smirkovým papírem jsem celou vnitřní stranu které se bude laminovat zdrsnil. Pak následovala výroba šablon z papíru, které se poté přenesou na skelné plátno (naštěstí letáků je dost, takže bylo z čeho stříhat). Když byly šablony hotové vyskládal jsem je na skelné plátno a začal hledat něco čím je překreslím. Nakonec jsem šablony obkreslil propiskou, ale doporučil bych spíše něco, co pak na laminátu nezůstane na vždy a nebude modře svítit přes pryskyřici. Už při výrobě šablon jsem zjistil, že levá a pravá část spodní části kapotáže je zcela tvarově jiná a proto jsem hotové vystřižené díly popsal jako levá a pravá část. Díly jsem vystříhal asi z poloviny plátna, a měl jsem teprve dvě vrstvy. Takže jsem usoudil jsem, že u dvou vrstev zůstanu, protože více bych nestihl stejně zpracovat, než laminát vytvrdne (jak se v praxi ukázalo, nestihl jsem ani toto množství a to jsem měl všechno připravené a jel jak fredka :).

Míchání laminátu
U míchání laminátu jsem narazil hned na začátku už při čtení návodu. Poměr tvrdidla a pryskyřice je v návodu uveden jako 2% tvrdidla a 98% pryskyřice. Na pryskyřicy je množství vyznačeno hmotností a na tvrdidle aby to nebylo tak jednoduché zase v objemu. Tedy pokud nemáte přesnou digitální váhu, tak asi šance to namíchat jak to má být je 0. Zkoušel jsem různá výpočty objemu a podobně, ale nakonec jsem se rozhodl to namíchat od oka. Myslím, že výrobci lamit 109 by někdo měl dát cenu za nejméně uživatelský návod na použití.

Laminování
Samotné laminování probíhalo ve zběsilém tempu s příchutí stresu, aby to vše dopadlo, než laminát ztvrdne. Nejprve jsem štětcem nanesl bleskově na zdrsněnou a odmaštěnou kapotáž vrstvu pryskyřice, pak přiložil díl skelného plátna, pak prositil pryskyřicí, přiložil další vrstvu, přitom jsem štětcem přimačkával plátno na kapotáž, aby kopírovalo tvar kapotáže a nebyly pod ním žádné bubliny. Byl to docela hukot a když jsem dokončil spodní díl kapotáže a začal s bočním dílem najednou jsem při namočení štetce do pryskyřice narazil jako do gumy. Takže výborně, více než polovinu laminátu můžu vyhodit a jít namíchat další dávku :/. Koplo se to opravdu bez varování a bleskově. Z druhé dávky kterou jsem namíchal oproti všem doporučením do stejné skleničky, jako tu první jsem už dodělal zbytek a nechal do druhého dne vyzrát.

Odřezání a zabroušení přesahů, otvorů atp.
Na ořezání a zabroušení laminátu který přesahoval mimo kapotáž jsem použil mou oblíbenou modelářskou vysokoobrátkovou gravírovačku a rozbrusku v jednom z Lídla. Odřezávání s ní zabralo sice dost času, ale zase je možné s ní pracovat docela přesně. Vyřezání chladících otvorů ve spodní části kapotáže bylo asi nejnáročnější. Ohledně broušení laminátu důrazně doporučuji nepodceňovat ochranné pomůcky. Sklo je opravdu svinstvo a nadýchat se skelných vláken může trvale ohrozit vaše zdraví! Navíc to na kůži příšerně svědí a vydrží to několik dnů (nedá se s tím bohužel nic dělat, než to vydržet). Takže určitě roušku, nebo respirátor, dobré rukavice a nějaký oděv co kryje kůži (nedělat to v kraťasech jako já :).

Pružné osazení kapotáže
Abych zamezil deformacím a případnému praskání kapotáže kvůli vibracím, tak jsem už při uchycování dal mezi kapotáž a kostru gumové podložky (přesněji těsnění sedla vodovodních ventilů). Měly by rovněž změnšit deformaci kapotáže při dotažení šroubů. Zda to bude všechno fungovat, ukáže čas, ale po prvních pár set kilometrech to vypadá, že kapotáže drží a nikde nepraskají.

Verdikt tedy zní, je to dost práce, ale funguje to :)